Historie

Historie sálové cyklistiky ve Zlíně se začíná v roce 1955, kdy František Mudřík dal chlapské slovo tehdejšímu předsedovi cyklistického oddílu Jardovi Rédlovi, že založí sekci Sálové cyklistiky.
Zorganizoval skupinu nadšenců, kteří již s kolovou i krasojízdou koketovali a vychoval z nich borce, kteří patřili a dodnes patří mezi špičku v celém Československu a později i v České republice.

Začněme pěkně popořádku. Krasojízdu bylo možné vidět ve Zlíně už v době druhé světové války, kdy se u příležitosti sportovních, cyklistických akcí a vlasteneckých srazů konaly tzv. Reje. Rej bylo skupinové vystoupení krasojezdců provádějící jednoduché cviky, přičemž současně vytvářeli na větší ploše různé obrazce. Nejčastěji se takové vystoupení konaly ve Velkém kině ve Zlíně před až 2500 diváků. V těchto letech pozval František Hynčica –člen výboru cyklistů do Zlína nejvýznamnější osobnost sálové cyklistiky té doby – Františka Kundrta. František Kundrt byl tvůrcem popisů cviků a pravidel pro krasojízdu a bicyklbal a zároveň vynikající závodník, který měl do těchto tajů zaučit Hynčicového syna Zdeňka. Přestože tento záměr skončil neúspěšně, byl to zřejmě základní kámen myšlenky vytvořit ve Zlíně oddíl Sálové cyklistiky.
Po válce už byla krasojízda a bicyklbal na závodní úrovni v řadě měst. Nejvíce oddílů bylo v Praze a Brně. Nicméně závodně se tento sport provozoval také v Prostějově, Přerově, Olomouci, Plzni, Ostravě, Vsetíně, Kroměříži a později i ve Starém Městě a od roku 1950 také v Otrokovicích. Téměř všude, kde byl cyklistický oddíl se provozovala i krasojízda a kolová (bicyklbal). Cyklistika bývala sportem, který zahrnoval vše, co mělo něco společného s bicyklem.
První významnější akcí poválečné doby ve Zlíně byl mezinárodní turnaje v kolové v roce 1947. Druhé místo v něm obsadili bratři Novákové z Prostějova. Hrálo se ještě na škvárovém hřišti u tehdejší Masarykovy školy. V tělocvičně kolová i krasojízda zdomácněla až v 50 letech dvacátého století. Kontakt s otrokovickou krasojízdu, kde byl vůdčí osobností vynikající závodník, reprezentant, prostějovský odchovanec – Standa Vaculík sehrál pro zlínskou sálovou cyklistiku důležitou roli! Kolem roku 1955 se do Otrokovic přistěhoval další výborný závodník druhý z bratrů Vaculíků Mirek. Jeho rady byly zejména v počátcích činnosti zlínského oddílu, kdy je nutno proniknout do všech úskalí sportu neocenitelné. Velmi účinně pomáhal v začátcích oddílu svou radou také J.Machulka ze Starého Města.

Zajímavostí je, že kolová se ve Zlíně hrála závodně o pár let dříve, než se začalo s krasojízdou. Již v roce 1954 se bratři Valové za trenérského doprovodu Františka Mudříka zúčastnili mistrovství republiky v Liberci. V témže roce oba bratři odešli na vojnu a o zlínské kolové se historické prameny zmiňují až v roce 1957, kdy v krajském přeboru hrály dvě mužstva Zlína: Vinklárek s Hynčicou a Mudřík s Pavelkou. V letech 1958-59 jsme také měli zastoupení ve druhé lize. Nejprve hrál F. Mudřík s L. Vinklárkem a pak F. Mudřík s L. Fialou.

Nyní se vraťme ke krasojízdě. V průběhu r. 1954 přivedla Eva Paráčková, která se sama o krasojízdu pokoušela, na sokolovnu skupinu žáků, s nimiž začala nacvičovat krasojezdecké figury. V téže době Luba Koutný předvedl už na kole řadu cviků a zejména překvapil volným stojem na sedle a řídítkách. Také F. Mudřík, který se kromě silnice věnoval dříve zmíněným cyklistickým rejům a kolové přivedl na sokolovnu mladé adepty tohoto sportu –mladšího bratra Jiřího a několik jeho kamarádů. Vypadalo to na slibný začátek, ale Františkovo zranění z nácviku sólového prvku do reje, odsunulo zahájení organizované činnosti sálové cyklistiky ve Zlíně až na začátek r. 1955.

S kolovou to bylo jednodušší. Hráči byli většinou zkušení cyklisté, kteří si takříkajíc ze silnice jen odskočili zpestřit trénink. Bylo však nutné začít systematicky pracovat s žáky a ti byli na bicyklbalové kola malý. Takže se začalo s krasojízdou. Po čase, kdy se stabilizoval kádr závodníků, z nichž je třeba vzpomenout např. L. Drápala, P. Vybírala, Z. Gryce, později známého trumpetistu J. Hlavu, Z. Vinklerovou a D. Hynčicovou, se dostavily první výsledky. Jiří Mudřík se už v roce 1957 stal krajským přeborníkem žáků a zařadil se na 5. místo v celostátním žebříčku. Za zmínku stojí i výborné výsledky J. Hlavy a p. Drábka, kteří patřili k nejlepším v kraji a J. Hlava o rok později i v republice. Vůbec první dívkou, o které je zmínka v historických výsledkových listinách je v roce 1956-57 Zora Vinklerová, která záhy přesedlala na házenou. František Mudřík vzpomíná na hektické období začátku oddílu: „Ono to tenkrát nebyla žádná legrace. Nebylo nic neobvyklého, když jsem hned po zápase kolové sedl ke stolu rozhodčích a soudcoval krasojízdu“. V 60 letech minulého století začalo jméno Mudřík mezi krasojezdci něco znamenat. Jindra v roce 1965, zatímco Jirka sloužil vlasti, poprvé vyhrál MČR dorostenců a vybojoval si tak místo v juniorské reprezentaci. Zřejmě díky úspěchům svých bratrů se začal František více věnovat trénování krasojízdy. Mezi dívkami je třeba vzpomenout dvě odchovankyně Sokola Němčice L. Arnoštovou aj. Coufalovou, které startovaly jak za jednotlivkyně, tak i ve dvojici. Postupně dosáhly, až na medailové umístění na MR. V první polovině 60 let minulého století zlínská kolová nedosahovala výraznějších úspěchů. Na této situaci se podepsal také nedostatek tréninkových hodin v sokolovně, kde byl preferovaných sportem gymnastika. Dále pak i nedostatek stabilních hráčů. V roce 1965 svitla naděje na obrat k lepšímu. Objevila se dorostenecká dvojce L. Navrátil a S. Pospíšil. Avšak dalším nepříjemným momentem bylo stěhování ze zlínské sokolovny a orlovnu, jejichž rozměry naprosto neodpovídaly požadavkům sálové cyklistiky. V roce 1966 dostali sálovci konečně prostory na sokolovně v Prštném, což přineslo oživení činnosti oddílu. To přivedlo invazi krasojezdkyň. Přestože jejich výsledky nedosahovaly úrovně chlapců, je třeba alespoň vzpomenout H. Patákovou, S. Kalouskovou, L. Hradilovou. Kolová se stabilizovala, i když zatím bez větších úspěchů. V krasojízdě získal Jindra Mudřík mistrovský titul i letech 1966-67 a vytvořil čs. juniorský rekord. V roce 1967 se zúčastnil 1. neoficiálního mistrovství Evropy juniorů v Praze, kde se za favorizovanými Němci a Švýcary umístil na slušném 5 místě. Krasojezdci se zúčastňují různých vystoupení i v zahraničí. V roce 1967 se navazuje družba s rakouským klubem ARBÖ St. Pölten. Poprvé se jede na západ na turnaj a zlínská krasojízda i kolová o sobě poprvé dává vědět i v zahraničí. V roce 1968 se Jindra M. stal vicemistrem republiky za bezkonkurenčním Janem Krištůfkem. Prvního MS se zúčastnil až v roce 1970 v Ostravě, avšak 8. místo bylo hodně za jeho ambicemi. Nebyl samozřejmě jediným, kdo pod vedením F. Mudříka dosahoval vynikajících výsledků. Jan Werbrger si po získání titulu nejlepší žák ČSSR vedl dobře i v kategorii dorostu. V r. 1968 zastoupil za Jindru M. na Evropském kritériu juniorů, avšak odchodem na vojnu jeho kariera končí. Dalším vynikajícím krasojezdcem byl L. Stodůlka, kterému se podařilo jako třetímu v oddíle vybojovat místo v juniorské reprezentaci a zúčastnit se ME.

Na MS v Ostravě si Jindra a Jirka Mudříci plácli, že po Jindrově škole spolu budou jezdit dvojce. Po 5-ti leté pauze začal Jirka M. opět trénovat. Dostal se do takové formy v jednotlivcích, že brzy vystřídal v reprezentaci Jindru, kterému na studiích VŠCHT v Praze trochu „došel dech“. V roce 1974 startuje Jirka M. poprvé na MS. Účast na MS si vybojoval celkem 4 krát. V roce 1976 obsadil dokonce vynikající 4 místo. V této době se objevuje, později skvělý závodník, Pavel Landt. Prvního velkého úspěchu dosáhl v roce 1974, kdy se stal vicemistrem ČR v dorostu. V kategorii mužů se mu z počátku příliš nedařilo, ale prospěla mu vojenská služba, kterou absolvoval v Mošnově. Měl možnost po dobu těchto dvou let trénovat v Petřvaldě. V roce 1976 se dali dohromady Jirka a Jindra Mudříci a začali trénovat dvojce. Hned první rok spolupráce vedl k tomu, že reprezentovali naši republiku na mezistátním utkání ve Švýcarsku a na sklonku roku 1977 byli dokonce nominováni na MS v Brně. Bohužel při závěrečném soustředění před MS si Jindra zlomil ruku a tak startoval jen Jirka v jednotlivcích, kde obsadil 6. místo. Rok 1978 opět spolu pokračovali a několik reprezentačních startů jen potvrzuje, že jim spolupráce svědčí. V roce 1979 vyhráli oficiální MČR, které se konalo po 30 leté přestávce. V tomto roce se Jirka loučí s reprezentací v kategorii jednotlivců a jeho štafetu přebírá P. Landt, který si 2. místem vybojoval účast na MS ve Francii. V roce 1980 se P. Landt společně s Jindrou Mudříkem stávají mistři ČR ve dvojicích. P. Landt tak zastupuje Jirku, který byl pracovně dlouhodobě v zahraničí. Bratři Mudříci pak spolu startují ve dvojicích až do r. 1982, ale mistrovský titul se jim už nedaří získat. V jednotlivcích startuje P. Landt na MS v r. 1982 a získává výborné 5. místo. Svou účast si vybojoval i ve Vídni v roce 1983. Toto j jeho poslední sezóna v krasojízdě a začíná se naplno věnovat kolové jako hráč a hlavně jako trenér. V této době se začíná prosazovat další mladý krasojezdec Vladan Vičánek, který se stal v roce 1984 dorosteneckým přeborníkem republiky a v r. 1985 ještě jako dorostenec získal 3. místo na MČR v kategorii dospělých. Nutno však podotknout, že odchodem bratří Mudříků a P. Landta znamenal pro zlínskou krasojízdu ústup ze slávy. Odchodem V. Vičánka začalo poněkud slabší období krasojízdy. Objevují se závodníci M. Krátký, A. Patáková, J. Soldán, který v r. 1989 byl v žebříčku žáků na 2. místě v rámci republiky. V témže roce se začíná prosazovat nová generace krasojezdců – k. Křížková, Majka Písková, Jirka Mudřík ml., L. Písek a také nejmladší odchovankyně teprve sedmiletá Z. Kotková. Majka Písková s Jirkou Mudříkem ml. se po delší přestávce opět dokázali zařadit mezi juniorské reprezentanty. Ačkoliv měli blízko k nominaci na ME 1994, bohužel v rozhodujícím závodě na MČR nedokázali unést tlak a na toto ME se nenominovali.

Pokud se vrátíme ke kolové, tak 70. léta byla bezesporu pro zlínskou kolovou významná. Ani ne tak z pohledu výsledků, ale z pohledu rozvoje tohoto odvětví ve Zlíně. V r. 1972 jsme měli dvě dorostenecká družstva: Masař – Janoušek a Ondlevec – Landt. V r. 1973 se 1. družstvo úspěšně probojovalo až do MČR. V r. 1974 se objevují nové tváře a za asistence P. Landta byl proveden i první nábor žáků. V druhé polovině sedmdesátých let máme v kolové všechny kategorie. Za 1. družstvo žáků nastupuje M. Záhora-J. Hlaváč, kteří se zároveň slušně umisťují v krasojezdeckých soutěžích. M. Záhora se dokonce v r. 1977 umístil na 3. místě ve finále celostátní soutěže „Hledá se mistr světa“. Obdobně dobře si vedl i v kolové. Ve stejně nazvané soutěži obsadil s J. Divilou 5. místo. Kolová mužů se prakticky celá 70. léta až do poloviny 80. let hrála na úrovni krajského přeboru. . Mudřík měl hodně práce s tréninkem krasojízdy a ještě se přidala pozice předsedy cyklistického oddílu. Zapojením P. Landta do trénování kolové se pozvedla její úroveň. V roce 1983 hrálo ve Zlíně kolovou 8 dvojic – po dvou družstvech v mužích a dorostu a 4 družstva žáků. V r. 1984 se družstvo dorostenců P. Zlámal-M. Urbanec probojovalo až do MČR. V žákovské kategorii začali dosahovat kvalitních výsledků nový hráči: P. Fiala, M. Brada, bratři Uhrovičové, M. Jančík a další. V mužské kategorii se stále hledá vhodné složení 1. družstva. Strategie Pavla Landta se ukazuje býti správnou. Vedle zkušeného Milana Masaře postavil dravého mladíka Mirka Záhoru. Tato dvojce vybojovala účast v nejvyšší soutěži v roce 1987, kdy překvapivě získala kvalitní 5. místo. Další rok byl tvrdou lekcí, kdy museli bojovat o záchranu v nejvyšší soutěži. Nejvyšší soutěž se hraje v jiném tempu než nižší soutěže. Mezi nejlepší výsledky této dvojce patří 2. místo v nejvyšší soutěži a nominace na v té době vynikajícně obsazený Turnaj mistrů světa ve Velké Bíteši. Po výborném výkonu zde obsadili skvělé 3. místo. To už bylo pod vedením nového trenéra a bývalého hráče Ladislava Navrátila. Zde je potřeba vzpomenout i na další hráče: J. Ondlevce, S. Smetanu, P. Landta, M. Urbance, kteří v nižších soutěžích tvořili pro 1. družstvo dobré hráčské zázemí. Zde je dobré zmínit i mladé dorůstající hráče kolové. V roce 1989 se P. Fiala s M. Uhrovičem jako dorostenci probojovali přes krajský přebor, přebor republiky, který se hraje ve dvou skupinách (Čechy a Morava) až k 4. místu na MČR. V roce 1990 P. Fiala tentokráte s Tomášem Uhrovičem vybojovali na MČR v Přerově titul vicemistrů ČR. Díky tomu se nominovali na mezistátní utkání ČSSR-SRN, kde dokonce získali největší počet bodu ze všech účastníků. Taktéž se nominovali jako náhradníci na juniorské ME ve švýcarském Bülachu. I další mladí hráči: M. Landt, K. Fuksa a M. Struhař, později K. Bidlo, M. Bičej, dělají našemu oddílu čest svými výsledky. V r. 1993 K. Fuksa s M. Struhařem jsou stříbrní na MČR a jsou nominováni na mezistátní utkání ČSR_SRN a také jako náhradníci juniorského ME. Vraťme se k dospělé kolové – v r. 1992 se s aktivní hráčskou činností loučí M. Masař a nahrazuje jej Marek Uhrovič. Opět spojení mladého hráče se zkušenějším Mirkem Záhorou přináší své ovoce. Toto družstvo pokračuj v kvalitních umístěních v rámci nejvyšší soutěže. V r. 1994 si dokonce zahráli semifinále Evropského poháru a pouze o jeden bod jim unikla účast ve finále.

V dorostenecké kategorii se formuje nová kvalitní dvojce K. Bidlo a M. Struhař, která to dotáhla až do juniorské reprezentace. Byli v přípravě na juniorské ME, ale bohužel psychicky nezvládli tlak na MČR a zůstali jen na postu náhradníků. To přesto, že po celou sezónu byli prakticky nejlepším juniorským týmem. Nastupují nové dvojce ve složení M. Bičej-K. Bidlo a J. Krejčí- D. Časta. V žákovské kategorii se objevuje nadějná dvojce J. Landt a L. Písek, který je zároveň velmi nadějný krasojezdec.